Zázrak jménem zeolit

Zeolit začal vznikat v době, která je od nás vzdálena miliony let. Vytvářel se pomocí sopečných erupcí, kdy hlinito křemičité sloučeniny dopadaly v podobě vyvržených částic do oceánu a tam reagovaly s mořskou vodou. Tento fyzikálně chemický děj byl nesmírně zajímavý a o jeho důsledku se může každý z vás přesvědčit, pokud by zavítal do laboratoře a položil minerál pod mikroskop. Jestliže totiž nahlédnete zeolitu pod pokličku, zjistíte, že uvnitř se nachází velmi hustá síť drobných dutinek, malých chodbiček, takže tu máme jakousi obdobu pórovité houby.

voda v bazénu

Tato vlastnost se u zeolitu využívá v procesu filtrace, a to jak při filtrování vody, tak i k očistě ovzduší. Tento minerál dokáže absorbovat nejen mechanické nečistoty, ale i některé toxické látky, např. amoniak. Jak víte, čpavek je ve vodě nežádoucí, zvláště ve vodě pitné anebo v bazénech, kam se snadno dostává z naší pokožky. Lidský pot totiž díky působení bakterií obsahuje čpavek, sice v malé koncentraci, ale je to odpadní látka, a ta se samozřejmě do vody velmi rychle uvolní. Pokud je bazén využíván intenzivně, koncentrace čpavku tam může vzrůst na nežádoucí úroveň a tu zeolit dokáže efektivně snížit a tím pádem také zastoupit bazénovou chemii.

akvarijní ryba

Značnou výhodou zeolitu je, že jej lze snadno rozdrtit na různě velké části (frakce), a tím pádem jej lze použít v mnoha aplikacích. Může plnit okrasnou funkci jako posypový materiál na zahradách či kolem základů domů, může se přidávat do substrátu pro pěstování rostlin anebo nahradí křemičitý písek v bazénové filtraci. Filtrační frakce v bazénech má velikost mezi 0,6 až 1,2 mm a na jejích vnějších ostrých hranách se zachycují další nečistoty, čímž se filtrační schopnost ještě navyšuje. Filtrační efektivita zeolitu je oblíbená i u akvaristů, kde vychytává škodliviny zejména v počáteční fázi zařizování akvária a snižuje výskyt nežádoucích řas.